Tmou 2014

Tým: Naty, Lukáš, Pavla, Martin

Po třech letech šifrování jsme se poprvé odvážili zamířit na Tmou. Dobrodružství začalo už v pátek ráno. Neměli jsme plán Brna ani mapu Moravského krasu a já začala velmi litovat, že jsem se o ně nezajímala dříve. Nakonec jsme mapy se štěstím sehnali – a dokonce je i využili.

Další zážitek byla cesta vlakem. Na davy toužící se dostat do Brna jsme jaksi nebyli připravení, takže jsme neměli místenky(Pavla s Martinem ano, ale na pozdější vlak) ani jsme nebyli na místě dostatečně včas. Ve snaze najít nějaké volné kupé jsme se pak rozdělili, já zůstala sama na neprůchozí chodbičce a strávila tak celou cestu o samotě. Aspoň mě bavilo sledovat, jak někteří další cestující bez místa k sezení pozorovali mé šifrovací sedátko a povídali, jak je to chytrý nápad.

Degustační prohlídka Špilberku

V Brně máme docela čas, kupujeme plán, nějaké jízdenky a stoupáme na hrad. Moc hezké místo startu, i Brno občas vypadá jako hezké město.:) Sledujeme, jak se vyhlídka plní týmy, ochutnáváme nějaké divoké speciality, a netrpělivě vyčkáváme startu. Slovům hymny sice moc nerozumíme, ale to všeobecné šifrátorské nadšení cítit vytváří skvělou atmosféru. Startovní šifry postupně vyluštíme všechny, jelikož tajenku nejdřív nezapisujeme do letáčku a tak se nám zdá, že bez haiku se výsledek nedozvíme. Dohromady nám vše trvá necelé dvě hodinky, za tu dobu se celý hrad citelně vyprázdní.

Akční příběh

V plánování cesty k viaduktu nejsme úplně efektivní, ale nakonec se trefíme do správné tramvaje a ta nás po malém zdržení kvůli neplatícím romským spolucestujícím doveze na správné místo. Postavičky a jejich zbraně/pracovní nástroje odhalujeme docela rychle, zatím má Tmou příjemnou obtížnost.

Budíček

Místo papírů dostáváme jeden bílý budík s ciferníkem bez čísel a logem Tmou. Všude kolem je slyšet pípání, což není můj oblíbený zvuk, a tak doufám, že budu moci rychle utéct někam daleko. Lukáš nejdřív vyndavá baterku a nalézá papírek s nápisem +3199h. Vůbec si nejsem jistá, jestli toto píšou i na normálním budíku. Šroubovák ale nemáme, budík zvoní normálně a ve správný čas, nejeví vůbec žádné podezřelé chování. Navrhnu tedy přičíst ty hodiny ke startu Tmou. Chvíli přemýšlíme nad technickým provedením a pak nad tím, co znamená 20.3., ale když objevíme křižovatku ulic Jarní a Zimní, zdá se to být naprosto jasné. Za nás tedy hezká šifra, plus oceňuji trasu přesunu na další stanoviště - krásný most nad obrovským nádražím, za tmy vážně úchvatné místo.

Hladová myš

Myš a sýr si pamatuji z letošní Bedny, nějaký čas nás tam potrápila. Tahle v nás vzbudila respekt hned na začátku informací, že po čtyřech hodinách marnosti nám orgové vydají řešení. Navíc jsme se usadili u silnice, kde nás míjely nebezpečně vypadající autobusy číslo 64...ne moc příjemné místo. Ale aspoň zatím nepršelo.:.) Díky obrázkům v rozích jsme poskládali útvar, stěny si opísmenkovali a pak se snažili správně spojit jednotlivé díry. Zoufale nám chyběl kus drátu nebo něčeho podobného – nakonec jsme útvarem prostrkovali tužku a stejně nám z cesty kus vypadl. Výsledný řetězec písmen navíc moc nedával smysl – a snahy o jeho připodobnění nějaké ulici z mapy také nefungovaly. Po docela dlouhé době přeměřování a hledání správné cesty jsme se začali zamýšlet nad tím, jestli chyba nebude jinde. Konečně jsme začali číst písmena ze stěn, kterými myška projde, a řešení se začalo zjevovat.

Skrč Krč

S šifrou jsme se nejdříve usadili na lavičce před benzínkou, dobře kryti před rozmary počasí. Po jejím běžném shlédnutí a konstatování, že je třeba vše přepsat bez samohlásek, jsme usoudili, že to nebude tak těžké, a rozhodli se vyzkoušet TmouBus. Fungoval spolehlivě, jen mohl jet o něco delší dobu, bylo tam příjemné teplo.:) Zato v Ochozu u Brna, kde nás vysadili, se nám vůbec nelíbilo. Pršelo, nikde žádný úkryt a ještě se s námi pokoušeli bavit opilci – mimo jiné nám radili cestu do jeskyní. To zase probudilo obyvatele domu, u něhož jsme se usadili na luštění, ale ten byl shovívavý a nevykázal nás jinam (já si tuhle příhodu vůbec nepamatuji, buď jsem byla moc zabraná do luštění, a nebo jsem spala...). S šifrou to bylo takhle – hledání vhodných slov nás bavilo, po vypsání podtržených slov jsme cítili, že jsme na správné stopě, a pak následovaly tři hodiny, kdy se střídal spánek, mrznutí a pokusy nějak aplikovat čísla a přečíst tajenku. Když se mi to nakonec povedlo, Pavla i Lukáš mi tvrdili, že měli prakticky stejný nápad...Škoda, že jsem o něm nevěděla. Asi pořád ještě nejsme úplně efektivní tým...a otázka, jestli někdy budeme.

Pekárna

Jeskyně mám moc ráda i za dne, a když se k tomu přidá tma, bahno, déšť a hezky nasvícené pekařské výrobky, vznikne nezapomenutelný zážitek. Při následném luštění jen trochu mrzelo, že nemůžeme sedět v suchu jeskyně – ale naprosto to chápu. Chleba se hodil i jako svačinka, poskládat z rohlánku a jemu podobných správné pochutiny nám šlo docela hezky i bez rušení spících členů týmu, a pak už stačilo jen to správně přečíst. Větší pochybnosti panovaly ohledně interpretace tajenky, jelikož v mapě jsme našli jen nápis Mechová z. Ale nebylo to daleko...

Mechová z.

Mechová lesní jáma byla vlastně velmi příjemně blízko a šifra s pohybujícími se tečkami byla zase příjemně luštitelná a přitom se mi moc líbila.

Mokrá Anna

Když jsme došli ke svaté Anně, pršelo už docela hodně a blízké lavičky byly nejen zpola prázdné, ale také ošklivě mokré. I přesto jsme se v blízkosti nich usadili a pustili se do boje s osmisměrkou. Vyšlo První IX a pak nějaký blábol na šestnáct písmen. Zaráželo mě, kolik je v téhle osmisměrce osmic – prázdná místa se zaplnila každé osmi doplněnými písmeny, osmisměrka měla rozměr osm krát osm...Chtěla jsem něco využít jako klíč a něco posouvat v abecedě, pak jsem chtěla otáčet osmisměrkou jako mřížkou – to dalo těch IX písmen, z nichž navíc pro každé prázdné místo byla dvě stejná a dalo se z nich složit slovo rok...Když už jsem podruhé na této hře začala pochybovat o tom, že to vyluštíme, všimla jsem si, že mezi 24 doplněnými písmeny se žádné neopakuje a chybí tedy jen W a Q. Překlad na první písmena jsme aplikovali na zbytek tajenky z osmisměrky a bylo hotovo.:)

Devítka naruby

Umístění trubky na kořenu nad potokem nám tentokrát značně zkomplikovalo zisk šifry – sundala jsem batoh, natáhla se pro zadání, podivila se jeho velikosti, a upustila víčko trubky dolů. Skutálelo se skoro k potoku...Nezbývalo nic jiného než vydat se za ním. Sestup do hloubky po kluzkém bahnu k vodě působil jen trochu nebezpečně. Víčko jsem ukořistila a podala ho Lukášovi zpět nahoru. Ten mě nechal vylézt zpět a pak – k mému zděšení – ho pustil zpět dolů (věřím, že ne schválně, ale působilo to fakt komicky). Skončilo na zhruba stejném místě. No nic, po chvilce váhání jsem tam vlezla znovu, už poměrně špinavá a zabahněná se vrátila a doufala, že potřetí už se nehoda nebude opakovat. Šifra samotná byla minimalistická – nejdřív jsem zvolala, že došlo k chybě, protože na šestce už jsme byli – ale šestka a devítka k sobě mají blízko. Tým, který šifru vyzvedával s námi, hned vyrazil dál, tak jsme to zkusili taky. Co je opakem Mechové lesní jámy? Určitě hora – jaká hora tu je? Lysá...to by šlo. Navíc když se podíváme do mapy, je vzhledem k Pekárně zhruba naproti Mechové jámě. Problém nastal až v okamžiku, kdy jsme začali přemýšlet nad tím, kudy nahoru. V mapě nebyla značená žádná cesta, zato spousta skal. Kdybych znala zákaz pohybu mimo značené cesty, asi pochybuji ještě víc a hledám jiné řešení. Takhle jsem jen přesvědčila tým k přesunu „pod horu“, že třeba uvidíme nějakou cestu vzhůru. Místo toho jsme u studánky narazili na zadání desítky. Po tom, co jsme se dozvěděli správné řešení, se docela stydím, že jsem to takto nevyřešili...No nic.

Početní hrátky

Vzhledem k času jsem si spíš myslela, že desítka bude naše poslední. Ale po vyzvednutí šifry rychle nalézám pravidlo počítání obarvených kostek - to si ještě myslím, že se jednotlivé útvary mají k sobě nějak slepovat, což by vyžadovalo o něco větší zapojení naší představivosti než pouhé položení vedle sebe. Takhle šifra vypadá opravdu jednoduše, stíháme ještě vyzvednout jedenáctku, pokud se nám tedy podaří najít posed uprostřed lesa...

Párované obrázky

Nevelký posed nakonec nalézám. Je půl dvanácté a dvě kopie šifry tak vyzvedávám už jen na luštění ve vlaku...pokud nezvítězí spánek (šifru jsem vytáhla, ale spánek zvítězil). Přesun na autobus do Říček obsahuje nejhorší stoupání hry, navíc si nedokážu odpustit klasické rychlé tempo, takže skoro předbíhám pár jiných týmů.:) Na zastávce jsme mezi prvními, ale když přijede relativně plný bus, zastaví úplně jinde a ještě váhá otevřít dveře, vypadá to beznadějně. Nenechává nastoupit nikoho, ale za čtvrt hodinky má přijet posila. Stihneme vlak o půl druhé? Bude to napínavé...Posila nakonec přijíždí za půl hodiny, ale tramvaj jede téměř ihned a vlak má šest minut zpoždění, takže nakonec stíháme a konečně si užíváme trochu sucha a tři hodiny trvající klid.:)

Mé počáteční obavy byly zbytečné, zaluštili jsme si pořádně, žádná z šifer, co jsme viděli, nevyžadovala nezvladatelnou úroveň abstrakce ani IQ nad 150 a všude působil správný postup krásně logicky. I přes deštivé počasí, rozbitý deštník a pohorky obalené bahnem jsem se vrátila do Prahy nadšená. Určitě to byla jedna z nejlepších šifrovaček, co jsem zatím absolvovala.